Keith Martin je energický malý muž, který svými velkými nápady vybudoval neméně velkou firmu – IsoTek. Začal v Británii, dnes žije ve Švýcarsku a vyrábí v dedikované továrně na Slovensku. Je pravda, že Martin a jeho tým nějaký ten rok zůstávali poměrně potichu, o to senzačněji se ale prosadili s novou řadou V5, která kompletně přeskakuje čtvrtou vývojovou generaci – prý prostě proto, že pokrok oproti EVO3 byl tak značný, že jim přišlo škoda nevyjádřit to už rovnou v označení.
Základním modelem série je V5 Gemini, velmi malý dvouzásuvkový model, který je ale prý technicky lehce omezený – ta pravá pátá generace začíná u lišty V5 Polaris s šesti zásuvkami a vším, co má tato generace k dispozici.
IsoTek V5 Polaris se ukrývá v šasi typickém pro novou sérii. To znamená zaoblené hrany a celkově o hodně uhlazenější zjev, než jaký měly modely EVO3. Nezměnil se koncept se zásuvkami na horní straně ploché lišty, jsou rozděleny do dvou bloků po třech (uvnitř jsou ovšem všechny oddělené, aby nedošlo k vzájemnému rušení), mezi nimi je krom nezbytných nápisů a označení i velmi, ale velmi svítivá stavová dioda, kterou si nicméně IsoTek asi mohl odpustit. V noci ale v místnosti s V5 Polaris nemusíte rozsvěcovat noční světélko při cestě do lednice.
Na jednom konci listy se v černé ploše s hrubým nástřikem nachází vstupní 10 A zásuvka, nově je k dispozici kolébkový vypínač. Na protilehlém konci najdete powerCON zásuvku, která umožňuje komfortní řetězení jednotek z nové generace, kdyby vám náhodou došly zásuvky – nejen, že v takovém případě zmenšujete počet nutných zásuvek na zdi, ale všechny přístroje ve všech zřetězených lištách mají také stejnou hvězdicovou zemnící cestu. Vnitřní propojení je realizováno postříbřenými měděnými kabely v teflonovém dielektriku.
Všechno to zásadní se mezigeneračně odehrálo uvnitř. Nová filtrační řešení jsou výrazně účinnější – IsoTek říká, že útlum diferenciálního zkreslení je oproti EVO3 modelům až devítinásobný a odpor signálové cesty o plných 60% nižší. Stejně tak ochranné prvky mají dvojnásobnou účinnost. V tvrdých číslech to znamená filtraci radiofrekvenčního rušení až o 35 dB nebo ochranu až před 45 000 A okamžitého přepětí.
V5 Polaris jsme zkoušeli porovnávat s EVO3 Sirius zejména na Cambridge CXC / Cambridge CXA81 / Teac NT-503, kdy se poslouchalo přes Fischer & Fischer SN-70 a kde je propojeno napájecími kabely ZenSati Authentica, Cable4 Black nebo Dynamique Audio Horizon 2. Měli jsme možnost porovnání také s V5 Corvus, který je výkonem zcela a úplně identický, takže pokud jste četli recenzi na tento model, můžete si být jisti, že je jedno, který zvolit – liší se jen počtem zásuvek.
Nutno říci, že náš až zaskočilo, jak moc se proměnil bas v „Imagination“ Arta Peppera („Meets the Rhythm Section“ | 2010 | nahráno 1957 | Concord | 0888072319929) – vcelku příjemná reprodukce s EVO3 Sirius dostala výrazně koncentrovanější podobu, víc energie i údernosti a také citelnější pružnost, takže máte pocit, že hraje větší nástroj, přestože fakticky se objem basu snížil. To je ale efekt patrný vždycky, když se zvuk zpřesní. Přestože cenově jsou oba srovnávané filtry velmi blízké, V5 Polaris představuje minimálně rozdíl třídy z pohledu suverénnosti a konkrétnosti.
Také vokál Carole King v „It’s Too Late“ („Tapestry“ | 1999 | nahráno 1971 | epic | 493180 2) se rozezpívával mnohem snáz, mnohem volněji a energičtěji, reprodukce ve středech je citelně svěžejší a otevřenější. Dokonce méně vadí poměrně jadrně namíchané sykavky, můžete hrát hlasitěji a rozhodně se lépe rozeznávají jemné nádechy nebo jiné drobné detaily.
I na cinkání činelů v Pontyho „The Trans-Love Express“ („Enigmatic Ocean“ | 1989 | nahráno 1977 | Atlantic | 19110-2) získalo citelně přesvědčivější prokreslení, méně agresivní a přesto živější energii. Jednotlivé zvuky byly také lépe oddělené. A to o tolik, že prostě máte pocit, že posloucháte jiný zdroj signálu.
Důrazné bubínky v Gillespieho „Cubana Be“ („A Night in Tunisia“ | 2006 | nahráno 1946 | RCA | 0828768486627) rozhodně po zapojení filtru nebyly nějak dynamicky omezenější – naopak, V5 Polaris jako kdyby přidal a nechal energii proudit pevněji a rázněji, takže bubínek má naopak větší údernost a sílu, což působí, jako kdybyste přidali na hlasitosti. Navíc k tomu má i lepší kontrolu a pevnější kontury, takže působí zřetelněji.
Do „Déja Vu“ od folk-rockové superskupiny Crosby, Stills, Nash a Young („Déja Vu“ | 1994 | nahráno 1970 | Atlantic | 7567-82649-2) bylo s novou generací filtru mnohem lépe „vidět“ – hudební obraz se zvětšil, ale nejen to, nástroje prostě zpevněly a získaly tělo, jednotlivé tóny zase pevnější obrysy a tím pádem se celá skladba jednodušeji, přirozeněji čte, lépe se v ní zorientujete a rozhodně si vychutnáte více detailů. Změnou filtru se kvalita reprodukce posunula o hodně citelnou úroveň.
Průvodním jevem všeho toho výše popisovaného zpevnění, zpřesnění a zkonkrétnění byl i lépe organizovaný a plastičtěji působící prostor ve „Fast“ Steve Reicha v podání Pata Methenyho („Electric Conterpoint“ | 1989 | Elektra | 559-79176-2). Nástroje jsou dál od sebe a reprodukce získala vzdušnost, kterou předtím neměla.
To nejdůležitější je ale skutečnost, že V5 Polaris až těžko uvěřitelným způsobem posunul ne jednotlivosti, ale úplně všechno, co můžete na reprodukci posuzovat. „Give Your Best“ od Bee Gees („Odessa“ | 2009 | nahráno 1969 | Reprise | 8122-79886-6) byla energičtější, jasnější a prostě zábavnější. Když jsme pak zase vrátili starší generaci filtru, jako kdyby hudba zplihla a kapela hrála s menším nasazením, reprodukce rozhodně ztratila velkou část svého kouzla.
Někdy je těžké mezigenerační změny produktů postřehnout a docenit, jindy je to ale zcela zjevné – a vlastně ani nepamatujeme, kdy se rozdíl projevil tak neuvěřitelně markantně, jako při srovnávání EVO3 a V5 modelů od IsoTek. Možná nevypadají materiálově a designově tak robustně jako dřív, ale co se týká funkční stránky věci, dostanete mnohem, ale mnohem víc než dřív. Je až šokující, jak dokázal V5 Polaris „rozsvítit“ relativně zaplatitelnou sestavu a o kolik víc detailů, energie a života navíc získáte „pouhou“ změnou napájecí filtrace. A protože V5 Polaris patří stále k finančně dosažitelným řešením, měl by se stát základním prvkem výbavy pro každého, kdo ještě napájení ošetřené nemá! A jen tak na okraj, testovaný kousek už jsme ze sestavy nevypojili, protože to prostě nešlo…
KLADY
+ výrazně účinnější, než modely generace EVO3
+ férová cena
+ možnost rozšíření o další filtr
+ kvalitativní změna je až šokující
ZÁPORY
- design a materiály působí možná méně hodnotně, než u minulých generací
- stavová LEDka je opravdu, ale opravdu příliš silná
Recenze převzata z portálu Hi-FI Voice, autor Daniel Březina
