Německý Vimberg je duševní dítko Jörna Janczaka, zakladatele, hybatele a designéra ultra fidelity značky TIDAL Audio. Vimberg vznikl jako projekt pro modernější, lifestyle uživatele (jakkoliv to může při pohledu na cenovky znít v české ekonomické realitě bizarně), kteří nechtějí utrácet mnoho milionů za systém od „velké matky“ TIDAL, začínající skromným sloupkem za zhruba milion a půl a regálovkami se nezabývající vůbec. Právě proto má Vimberg jako základ středně velký stojanový model Amea.
Rukopis Janczaka a jeho týmu je na hranaté, ježaté a moderně dynamické, ostré struktuře ozvučnic modelu Amea znát na první dobrou. Je to trochu jako byste rozhodnou pilkou sejmuli vrchní část sloupku Mino a lehce ho rozměrově zkrotili. Přesto zůstává ona přímost hran, záklon skříně i seseknutí hran kvůli minimalizaci difrakcí – prostě moderní technicistnost se vším všudy.
Amea je osazena dvěma „zamřížovanými“ měniči vpředu zapuštěnými do bezmála kapkovité hliníkové plochy, vzadu pak pod krycí síťkou dřímá kónus pasivní membrány a opravdu fortelně provedená deska s jedním párem reproterminálů Argento, zjevně určených více ideální kontakt s drátem, nežli uživatelské pohodlí.
Tak jako u vyšších sourozenců i zde si můžete vybrat, zda chcete vysokotónový měnič s 3 cm keramickou membránou konkávního tvaru, případně se stejně velkou a stejně tvarovanou verzí, vyrobenou ovšem z umělého diamantu. Obě verze pochází od Accuton ze špičkových modelů Cell, stejně jako středobasová membrána o průměru 17,3 cm, sázející v každém případě na keramiku.
Dokonce i zadní pasivní reproduktor vyrobili v Accuton. Má hliníkovou membránu s texturou včelí plástve a průměr 22 cm.
Ozvučnice sama krom ostrých hran nabízí konstrukci z HDF vláknitých laminátových profilů s voděodolnou úpravou a hlubokým lakem. Pevnost podporují i bohaté vnitřní vzpěry a přepážky.
Frekvenční výhybky používá komponenty Duelund a Jantzen, topologie je zaměřena na optimalizaci impulsní odezvy a sladění vyzařování v ose a mimo ni. Vnitřní propojení k měničům pak volí cestu výhradně skrze koaxiální kabely Mogami.
Vimberg žádné další údaje v zásadě neposkytuje, protože pro lifestyle komunitu nejsou podstatné. Jde o luxusní výrobek, kde se výkony mají samozřejmost. Dozvíte se nicméně o nominální impedanci 5 ohm (minimum 5,2 ohm na 100 Hz) či charakteristické citlivosti 86 dB / 2,83 V / m.
Rozměry jsou také spíše pojaty jako orientační – z náčrtku odečtete hloubku 39 cm, šířku 23 cm a výšku 50,4 cm, přičemž váhu deklaruje firma na 20 kg. Jsou to prostě už poměrně veliké reprosoustavy.
Poslouchat malé (či spíše „malé“) Amea jsme mohli v ostravském Studiu Špalíček a to ve společnosti právě větších Mino, ale i různých dalších reprosoustav. Zapojená byla sestava Brinkmann Audio Nyquist Mk II / Marconi Mk II / Mono, ale třeba také Musical Fidelity NuVista 800.2. Propojeno bylo kabely Esprit Lumina.
Když pustil Ralf Gauck prsty po hmatníku svého kontrabasu v sólu „Little Wings“ („Ultimate Tunes 2“ | 2013 | stereoplay), Amea rozhodně překvapily. Ne že by šly dolů tak důrazně a tak hluboko jako Mino, ale na to, že jim oproti sloupkům chybí hodně objemu i reproduktorů, tak se drží nesmírně statečně a v menší a běžně velké místnosti jich dole bude naprosto s přehledem dost. Mají tu typickou sebevědomou artikulaci tónů a sílu a důraz, kterými roztančí i stropní panely či sedačku pod vámi. Skvělé pak je to, že se jistota přednesu se vzrůstající hlasitostí ani nepohne, můžete si hrát jak vám uši a svědomí dovolí. Navíc vždy to je zvuk utažený a intenzivní, definovaný víc schopnostmi elektroniky, nežli reprosoustav.
Hlas Grace Slick nebo doprovodná akustická kytara v druhé nahrané, přesto první publikované verzi „Triad“ od Jefferson Airplane („Crown of Creation“ | nahráno 1968 | Culture Factory | 0819514010265) zní čisťounce, je to zvuk jako broušený diamant (ne ostrý, ale přesto zaostřený a krásně průsvitný, takže v něm najdete sebemenší detail, který tehdejší technika dokázala zachytit). Amea jsou – stejně jako Mino – ultra upřímné, ukážou vám přesně to, co je v nahrávce, respektive přesně to, jak ji elektronika interpretuje. Srozumitelnost je naprosto famózní, lecjaký studiový monitor by se mohl inspirovat rozlišením, které Amea poskytuje. Soustředěnost, konkrétnost a špičková pevnost odpovídá ceně, ne velikosti.
„Felling Alive“ od Agathe Jazz Quartet („Räumlichkeit & Transparenz Vol. 1“ | 2015 | stereoplay) má záznam s pěkně jasnými, znělými výškami a tweeter Amea jim dává skutečně poctivou dávku informací. Reaguje s perfektní rychlostí, připomínající živost páskových měničů, ale přitom má i podstatu, tedy objem a tělo, které dělají činel činelem. Zaostření je vskutku špičkové, ta soustředěnost, pevnost a kontura jsou prostě jako na živo – je to tvrdý, jasný a konkrétní zvuk, který by dokázal rozpoltit skleničku na pět metrů, ale přitom není únavný. Je „live“.
„Jaro“ ze „Čtyř ročních období“ v podání I Musici a sólisty Roberta Michelucciho (1993 | Belart | 450 051-2) je krásná, pozitivní, hudebně bohatá skladba. Amea umí hrát už od super nízkých hlasitostí tak, že to není ploché, dynamický gradient tu je patrný a čím hlasitěji hrajete, tím silněji reprosoustavy tlačí, ale zůstávají stále stejně vyrovnané, stejně konkrétní, stejně rychlé, prostě neměnné. Můžete snadno dosáhnout realistické hlasitosti a jít ještě dál, Amea se nezlomí a mají perfektní údernost, razanci a svižnost, která dává vyniknout trylkování houslí v naprosto uvěřitelné formě. Kontrola a sebejistota projevu jsou skutečně imponující.
„Keqrops“ Iannise Xenakise! Řek narozený v Rumunsku a působící ve Francii, byl povoláním architekt u Le Corbusiera a jako jeden z prvních skládal hudbu pomocí počítačů, což mu umožnilo promítnout matematickou formu jeho architektonických návrhů do formy notového zápisu – proto je jeho hudba těžce stravitelná, je komplikovaná a dává stejně snadný smysl, jako diofantické rovnice – zdánlivě je to všechno jednoduché, ale čím víc se tomu věnujete, tím víc obsahu objevíte; stejně jako u Xenakise. „Keqrops“ lze přeložit jako „tkaní“ a Xenakis snová neuvěřitelně vrstevnatou kompozici, které ale Amea v pohodě stačí. Chaotická, nervózní, tuhá skladba je stále taková, ale jaksi dobře čitelná, brutální energie je usměrněná, kataklyzmatické výbuchy mají řád a strukturu a Amea mají kvality skutečného monitoru. Možná nejdou do nejnižší oktávy, ale zato o to pevněji drží směr. Transparentnost je prvoligová, stejně jako intenzita.
Líbilo se nám, že „That Old Feeling“ Paula Desmonda, Jima Halla a Jackie DeShannon („Easy Living“ | 2000 | nahráno 1965 | rcaVictor | 74321747962) zněla pevně a jako vyšitá přímo mezi reprosoustavami, tak ve stoje i pod úhlem na obě strany. Zvuk prostě „drží“ ve všech významech toho slova. Díky celkové přesnosti a soustředěnosti je reprodukce krásně organizovaná a orientace v ní tím pádem snadná, jednoduchá a opět – má monitorové kvality, které by mohl závidět lecjaký skutečný studiový monitor.
„All In“ od americké jazzovo-rythm-and-bluesové kapely Pieces of Dream má zvuk naladěný pěkně od podlahy, tučný, velký a sytý a Amea ho právě takový umí předat. Lehce „bum-cink“ střižená skladba šlape a zařezává jako dobře namazaný motor, síly a důraz jsou naprosto k nevíře z ozvučnic a měničů daných proporcí, každý tón vás zazdí do sedačky a hudba má drajv jako z katapultu. Jinými slovy, je to vlastně skoro jako na koncertě, rytmus a energie vás bezmála nutí pohupovat hlavou a Amea vás vší silou táhnou skrze hudbu s odpichem, který byste u regálovek asi ani nehledali.
Němečtí Vimberg ví, co činí, ó ano. I jejich regálovky / neregálovky (protože jsou skutečně velké) Amea mají kouzlo rychlosti, intenzity, kontroly, drajvu a skvělého rozlišení. Zapomeňte vlastně v klidu na to, že jsou to stojanové modely, protože jejich zvuk odpovídá mnohem víc jejich ceně, než jejich velikosti. Hrají v podstatě stejně jako Mino, byť s omezením v hlubokých oktávách, způsobeným logicky absencí větší poloviny ozvučnic v porovnání s Mino. Ale pokud máte rádi zvuk přímý, jasný, konkrétní, mikroskopicky analytický a přitom ne nesmlouvavě technický, pak jste na správné adrese. Vimberg Amea patří mezi nejlepší a nejagilnější regálovky, kterými můžete špičkově ozvučit menší a průměrně velké místnosti.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 25 metrů čtverečních, minimálním zatlumením s běžnými prvky jako jsou závěsy, koberec nebo sedačka.
Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.
Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.
Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)
I po započtení reálného vlivu akustiky prostoru jsou Amea příkladně vyrovnanými reprosoustavami, začínajícími hrát od cca 60 Hz ve volném prostoru. První záchvěv energie je ale vidět už pod 40 Hz a přisunete-li je dle očekávání ke zdi, odhadli bychom, že někam tam se s plnou silou můžete dostat. Dle měřítek reálného světa je vyzařování v ose a mimo ni identické, nemělo by tak záležet na natočení ozvučnic.
Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (černá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)
Zde je vidět, že máte také vertikální svobodu s výjimkou postávání nad reprosoustavami v jejich blízkosti (se zvyšující se vzdáleností se samozřejmě i viditelný pokles vyrovná).
Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli
Zajímavé je chování vysokotónového měniče, který zblízka sotva vyzáří 10 kHz, na poslechovém místě je však vidět, že bez ostychu pokračuje přes 20 kHz. Jinými slovy, Amea nejsou reprosoustavy dělané na měření, ale na poslech z jistého odstupu v běžném světě.
Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)
Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)
Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár
Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)
Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou
Waterfall
Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru
Step response @ 1 m v ose tweeteru
Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)
Výrobce deklaruje minimum 5,2 ohm při 100 Hz, ovšem my jsme jej naměřili spíše v oblasti kolem 10 kHz. Jinak se Amea drží spořádaně víceméně nad 6 ohmy, nepouští se do žádné rizikové zátěže. Ladící kmitočet systému leží kolem 46 Hz. Průběh impedance je čistý, prostý stop po rezonancích či jiném nežádoucím chování, nejsou tu žádné prudké přechody ani jiné prvky, kladoucí nároky na zesilovače. Ani elektrická fáze nepředstavuje žádnou náročnou výzvu.
CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]
KLADY
+ na to, že jde o regálovky, tak se až na nejnižší oktávy přibližují modelu Mino
+ bytelné zpracování
+ reálně nelimitovaná zatížitelnost bez vzniku stresu
+ intenzita a rozlišení reprodukce
+ transparentnost
+ skvělá dynamika
+ rychlý a jasný zvuk
ZÁPORY
- pocitově je cena za regálovku dost šťavna
Převzato z portálu Hi-Fi Voice, autor Daniel Březina
