Angličtí Musical Fidelity se na světě objevili v roce 1982 s malým předzesilovačem, ale díru do světa udělali vlastně až o dva roky později s integráčem A1, o jehož důležitosti svědčí například i to, že se před ne úplně dlouhou dobou dočkal oživení v téměř identické podobě. Dnes už nejde o značku Antonyho Michaelsona, pod křídly ji má gigant Audio Tuning, potažmo Heinz Lichtenegger, k jehož oblíbeným výrobcům patří a koupil si ji trochu pro radost. Od začátku jeho angažmá firma začíná krom high-endových sfér oslovovat i zájemce o dostupnější řešení, například integráčem B1xi.
Co do vzhledu se B1xi neodchyluje od ustálených tradic firmy. Čelní panel je jednoduchý, oživený dvěma mírnými zlomy, zachovávající však uspořádanost známou i z vyšší modelů. Centrem je regulátor hlasitosti, typ označuje zapuštěný štítek po levé straně, všechna maličká tlačítka jsou seřazena v přísné horizontální linii po téměř celé šířce. A není to ani stopy po nějakém displeji, rukopis je velmi tradicionalistický.
Po levé straně najdete spínací knoflík s indikací provozního stavu, hned vedle čidlo dálkového ovládání, dále je tu devítka ovladačů pro přímou volbu vstupu. A úplně vpravo nakonec 3,5 mm analogový vstup a 6,3 mm sluchátkový výstup.
B1xi si nehraje na luxus, šasi je jednoduché a praktické, nejde nicméně o nic, co by standardně zapadalo do ideálu „britské krásy“.
Pohled na zadní panel odpovídá třídě a očekáváním. Nesmí chybět baterie analogových vstupů – jsou tu tři páry cinchů linkových, jeden phono vstup pro MM přenosky a k tomu pre-out, kdybyste chtěli řídit třeba dvojici subwooferů nebo přidat koncový stupeň.
Zajímavější je portfolio konektorů digitálních. Krom nezbytné optiky a koaxu tu totiž najdete i HDMI ARC pro usnadnění ozvučení televizoru. Přítomný anténní konektor poslouží pro Bluetooth. Najdete zde ale i USB C rozhraní, to je ovšem určeno výhradně jako napájecí řešení pro nějaké externí krabičky – typicky některý z malých levných aktuálních streamerů. Reprosoustavy pak připojíte pomocí jednoduché sady terminálů, napájení je řešeno standardní zásuvkou s kolébkovým vypínačem.
Vnitřní prostor je vyřešený s fajnovou snahou. Na vstupu je oddělený napájecí zdroj pro standby režim a zároveň filtrační obvod, následuje středně velký toroid, pak tu máme oddělené napájecí zdroje pro digitální část, předzesilovač a výkonový stupeň. Digitální zdroj je izolovaný, předzesilovač má napájení regulované a v rámci kategorie lze říct, že je vidět péče.
Dále uvnitř spatříte, že regulace hlasitosti je řízená motorizovaným potenciometrem, případně i použitý čip D/A převodníku – jde o ES9018, díky kterému zpracují digitální vstupy rozlišení až 24 bitů / 192 kHz.
Výstupní část nabízí solidních 60 Wattů do 8 ohm ve třídě A/B, čtyřohmové reprosoustavy dostanou 100 Wattů. Výrobce věří, že B1xi ustojí i propady k dvouohmové impedanci, kam zesilovač posílá 140 Wattů. Parametry platí při 1% harmonickém zkreslení. Když vezmete v potaz hodnotu THD 0,09%, výkon se sníží na 50 W / 8 ohm, potažmo 80 W / 4 ohmy v celém audio pásmu.
Tlumící faktor dosahuje úrovně 30, odstup signálu a šumu překračuje 100 dB a frekvenční pracovní rozsah sahá od 10 do 30 000 Hz (-3 dB).
B1xi je standardně rozměrné zařízení – šířka 43 cm, hloubka 32,4 cm a výška 9 cm je doprovázena váhou 7,2 kg.
Poslech probíhal v showroomu dovozce ve společnosti zejména Fyne Audio F501S a F502S, ale také super tweeterů S-Trax. Zdrojem signálu byl Matrix Audio TS-1 se switchem SS-1, ale abychom vyzkoušeli i realistickou konfiguraci, použili jsme také přes vestavěné USB napájený WiiM Mini. K porovnání byl AVID Accent, Matrix Audio MD-1P a propojovalo se přes kabely Nordost Leif 3.
Když jsem používali digitální část, byl zvuk adekvátní kategorii. Spíše střídmý, byť snaživě neutrální a vlastně všeobecně odpovídající očekáváním. Pokud chcete minimalistický systém třeba jen s nějakou tou drobnou krabičkou pro streaming a ozvučením televize, bude to ok.
Měkký kontrabas v „September in Montreal“ od Anne Bison („Blue Mind“ | 2009 | Fidelio | 0771028241699) je maličko prominentnější už od mixážního pultu, v podání B1xi bylo jeho zastoupení pocitově docela dobré, ale neslo se spíše ve střízlivějším duchu. Cítíte už jistou váhu, takže zesilovač si zaslouží zařazení do hi-fi světa, ovšem typické bohaté a šťavnaté basy MuFi to nejsou. Čitelnost však zařízení udrží slušnou.
Zpěv Anny Calvi (a další zvuky spadající do středního rozsahu) v „Hunter“ ze stejnojmenné nahrávky z roku 2018 zněl nekonfliktně, s jakousi hladkostí, naznačující příslušnost k charakteristickému ladění komponentů Musical Fidelity. Lehce příjemnější přídech přesto nezamaskuje celkově vyrovnaný a spíše civilní, trošku jednodušší pojetí – díky tomu je však hudba ale solidně čitelná.
Skladba Dizzy Gillespieho „Soul Sauce“ ve verzi amerického vibrafonisty Cala Tjadera („Soul Sauce“ | 1995 | nahráno 1965 | Verve | 00731452166821) ukázala centrální nástroj v kulaté, zároveň i kulantně znělé formě. Ani tady ale B1xi nic nepřehání, zůstává spíše střídmější, zatímco vibrafon je však dobrý, činely jsou trošičku „po povrchu“. Na druhou stranu je dobré, že zesilovač nechce působit nějakými efekty nebo nepřirozenou intenzitou, všechno zůstává dobře srovnané.
I v titulní skladbě „The Astounding Eyes of Rita“ tuniského hráče na oud Anouara Brahema (2009 | ECM | 00602517986282) bylo cítit, že B1xi hraje sice jednodušeji, nicméně s civilní urovnaností, která se nechce podbízet. Přesto neschází náčrt toho, jak zní „opravdové MuFi“ – ačkoliv je to střídmý přednes, není suchý nebo strohý, ve finále dokáže zesilovač hrát příjemně, jakkoliv jednodušeji. Dynamika není bombastická, přesto se nebudete cítit ošizení.
To vlastně platí i pro rozlišení v „Tell Me Who You Are Today“ od Beth Gibbons („Lives Outgrown“ | 2014 | Domino | 088782802876). Žádná analytičnost, žádné napjaté a dokonale vyfrézované jednotlivosti, ale civilně a rozumně přehledný celek, přesně v duchu toho, jak by mělo fungovat decentní dostupné hi-fi. Není to přednes pro milovníky jednotlivostí, ale naopak pro ty, kdož ocení celistvost a nenápadnost bez efektů.
Zreprodukovat oratorium „Janovy pašije, BWV 245“ od Johanna Sebastiana Bacha, tím víc v energické nahrávce Johna Eliota Gardinera, sboru Monteverdi Choir a doprovodu v podobě English Baroque Soloists („St. John Passion, BWV 24“ | 2022 | Deutsche Grammophon | 00028948618248), není zrovna snadný úkol pro žádnou sestavu. Udržet pod kontrolou velký sbor, hloubku velkého prostoru (však se podívejte na video z nahrávání), to je náročná práce. B1xi udržuje fajnovou přehlednost v pravolevé ose, ale i tady zůstává spíše jednodušším z pohledu rozlišení jednotlivých zpěváků. Víte, že je to velký sbor, lokalizace je však spíše všeobecná. Na druhou stranu nic, co by vybočovalo z běžných mravů dostupných komponentů.
Jadrná „Crazy Train“ Ozzyho Osbourna („Blizzard of Ozz“ | 2020 | nahráno 1980 | SONY | 886448748045) byla docela přehledná, neagresivní, podaná v dobrém klidu, přitom už s ne špatnou energií. Nesmete vás ze sedačky, na druhou stranu rozhodně nenudí – pořád kdesi v základech cítíte, že to je zesilovač od Musical Fidelity. Přistupuje k reprodukci však skutečně střídměji a s tím, že poslech je nekomplikovaný. Žádná obrovská intenzita, prostě slušný zvuk, poplatný třídě.
Zesilovač Musical Fidelity B1xi je takovým zjednodušením filozofie firmy směrem k aktuálním trendům v dostupné hladině. Úspornější zvuk pořád nese nějaké ty základní kvality a charakteristiky, čímž vybočuje z anonymity leckterých řešení, nabízí dobrý mix konektivity pro běžnou domácnost a vlastně ještě k tomu v daném kontextu hezky vypadající šasi. Za rozumnou cenu tak můžete ochutnat to, co reálně Musical Fidelity představuje a chcete-li vstoupit do hi-fi světa svého druhu konzervativním způsobem (tedy ve třídě A/B s dotekem anglického ladění), B1xi je férové, všestranné, byť trochu jednodušší řešení.
Použitý playlist : https://tidal.com/playlist/0f587338-06ec-4ae7-ae91-0f998eb2a434
KLADY
+ rozumně všestranně pojatý přístroj
+ férová cena
+ v zásadě nezabarvené zvukové pojetí
ZÁPORY
- v porovnání s vyššími modely je zvuk přeci jen jednodušší
Převzato z portálu Hi-Fi Voice, autor Daniel Březina
