Při založení roku 1972 firma londýnská, už dlouhá, předlouhá léta ovšem kanadská – to je NAD, výrobce, který proslul svými zesilovače, ačkoliv dnes umí nabídnout i receivery, gramofony či dokonce AM/FM tuner. Nebo taky chytrou odnož Bluesound, s níž udělal doslova díru do světa jako s jednou z prvních streamovacích platforem „kompatibilních i s hi-fi“. Mezi mnohými podobně vypadajícími zesilovači pak tvoří C 379 takový vyšší střed.
Estetikou je to stále variace na osvědčené téma s minimem prvků a „rozptylujícího“ designu – vlastně lehce modernější obměna toho, s čím značka pracuje už přes 50 let. Na jednoduchém tmavém čele antracitového odstínu najdete decentní displej, regulaci hlasitosti, dvoutlačítkový výběr aktivního vstupu a naopak složený multifunkční ovladač pro pohyby v různorodých nastaveních, která s sebou přináší digitální svět. A ještě krom čidla příkazů dálkového ovládání i 6,3 mm výstup na sluchátka.
Ani když si komponent otočíte, žádná překvapení se nedějí – vlevo jsou dva sloty pro dodatečné moduly, zejména pak ten s BluOS streamováním spolu s Dirac Live kalibrací akustiky. To v základu schází, přestože jinak digitální svět k dispozici máte – Bluetooth, HDMI eARC, dvě optiky i dva koaxy. Z analogu dva cinchové vstupy linkové a jeden další pro gramofon s MM přenoskou. Přidejte ještě stereofonní pre-out a dvojici monofonních výstupů na subwoofery, konektivita je solidní.
C 379 má i jistou „chytrou“ výbavu – RS232 pro řízení různými systémy, vstup i výstup pro přeposílání signálů dálkového ovládání z externího čidla a také vstup a výstup pro napěťové spouštění v širší sestavě. Potěšit mohou i dvě sady reproduktorových terminálů – buď můžete mít dvoje reprosoustavy nebo třeba bi-wiring. Napájení obstarává standardní zásuvka s vypínací kolébkou.
Firma označuje tento model jako HybridDigital DAC Amplifier. To de facto říká vše potřebné – výstupní sílu čerpá zesilovač z modulů Hypex UcD, tedy ve třídě D. Zajímavá je možnost přepnout C 379 do role monobloku, kdyby se váš systém nějak rozrůstal. Výrobce říká, že to přímo svádí ke spojení s C 268 – koncákem na stejném základu, který také přepnete do můstku a máte po ruce 300 Wattů na kanál. Ve standardní konfiguraci dodává C 379 „normálnějších“ 80 Wattů na kanál do 8 ohm.
Řešení digitální sekce sice NAD explicitně nekomentuje, nicméně mělo by se jednat o čip ES9028 s maximálním rozlišením 32 bit / 384 kHz, jakkoliv fyzické vstupy podporují ze své podstaty maximálně 24 bit / 192 kHz.
Co do parametrů, k vašim reprosoustavám bude proudit signál s celkovým harmonickým zkreslením pod 0,003% (celé audio pásmo, při jakémkoliv výkonu a zátěži), odstupem signálu a šumu nad 85 dB a tlumícím faktorem 300. Separace kanálů činí 75 dB a víc, linearita v audio pásmu je +/- 0,3 dB.
Zesilovač je vyroben ve standardních rozměrech 43,5 x 41 x 10 cm (š x h x v) a váží lehounce přes 9 kg.
Ačkoliv C 379 jsme chvíli používali třeba místo Accuphase E-700 / Bluesound NODE (Gen 4) spolu s Fyne Audio F1-5, hlavní testovací poslechy probíhaly ve společnosti KEF Blade One Meta spolu s Métronome DSC a to proti standardním Norma Revo SC-2 LN / Revo PA 160 MR. V daném čase jsme měli možnost zkoušet ale třeba i Eversolo Play CD Edition, Maestro 2.0 od Audio Analogue nebo Onkyo TX-8470 či Lindemann Musicbook COMBO, k porovnání toho tedy bylo dost. Kombinace kabelů, filtrů a doplňků jsou vypsáno v pravém sloupci -->.
Hudební dílo Angela Badalamentiho jste dozajista nemohli ve svém životě minout, mezi nejznámější perličky patří soundtrack k „Twin Peaks“ (1990 | Warner Bros | 7599-26316-2) a na něm je zase jedna z nejkrásnějších písní „The Nightingale“ se zpěvem Julee Cruise. Temná, melancholická a zasněná atmosféra stojí na skvělé basové lince. NAD tu ukazuje, že nezapomněl na svou typickou charakteristiku, jakkoliv je v moderním podání třídy D méně mohutná v základních oktávách, než tomu bylo u starých strojů téhle firmy. Bas přesto uvolněně odkapává, má relativně hezký objem a trocha toho signaturního přibrukování je pořád patrná na vřelejším a tučnějším spodku – i na velkých reprosoustavách bylo znát, že moduly Hypex rozhodně přiměřeně stíhají, natož pak u menších soustav.
Svůj lehounce jemnější, laděný charakter vnesl C 379 též do Glazunovova baletu „Roční období, op. 67“ (Edo de Waart / Minnesota Orchestra | „The Seasons“ | 1993 | Telarc | CD-80347). Orchestr zní vlastně docela přehledně, ale velmi uvolněně, v klidu, bez tlaku – tedy žádná snaživá dopřednost nebo vyzdvihování nuancí, všechno hraje příjemně organicky, s decentní úhledností. Nezaměňujte to ale s nedostatkem energie nebo absencí snahy, kontrola odpovídá moderním standardům třídy D, což je znát třeba na slušných texturách smyčců a celkové úhledné čitelnosti.
To samé se fakticky dá říct o „Poledne půlnoc“ od Jablkoň („Cestující v noci“ | 2003 | Indies | MAM 203-2) a tamních výškách. Jejich poměrové zastoupení je tak akorát, nehrají na cinkavé efekty, přesto když se na ně zaměříte, seznáte, že jsou docela svižné, dobře a zřetelně vykreslené, jen jemnější přesně v duchu firemního stylu NAD. C 379 je komfortní zesilovač, který na žádném materiálu a s žádnými reprosoustavami nebude cinkavý nebo zvonivý, naopak zůstává jemný a férově rozlišující.
Živost a dynamiku „Double Concerto“ Al di Meoly („The Grande Passion“ | 2000 | Telarc | CD-83481) zvládá C 379 taktéž s jakousi poklidnou „normálností“, žádný tlak na intenzitu, zato docela bohatý, sytý přednes s bujnějšími spodky. Hudba nespěchá, v klidu si dýchá a přesto máte pocit docela fajnové síly.
Že skrze své obvody NAD nepropustí žádnou agresivnější část, to ukázala i „Better Than“ od The John Buttler Trio („Grand National“ | 2007 | Jarrah | JBT011), která má přeci jen své zvukařské mouchy a na prezentnějších systémech má někdy až odrazující projev s přítomnou břitkostí. V podání C 379 je solidně čitelná, ale zůstává jemnější a „NADovská“, s rozlišením, které odpovídá třídě. Detaily vyplavou samovolně, bez tlaku, jako součást organického celku, nikoliv analytické jednotlivosti – a přesto necítíte žádný chaos, naopak to působí velmi „normálně“.
Straussův na motivy Wildovy hry napsaný „Tanec sedmi závojů“ („Stokowski Conducts Richard Strauss“ | 1994 | Everest | EVC 9004) vyzněl jako hezky spojitý celek, který zjevně upřednostňuje právě celistvost nad jednotlivostmi. C 379 tak nepůsobí analyticky a prvoplánově holograficky, jenže jak tak posloucháte, vnímáte jednotlivé nástrojové sekce a nemáte pocit „zašmodrchanosti“, je to prostě solidní stereofonní reprodukce s fajnovým rozčleněním, jaké od zaplatitelného klasického hi-fi chcete.
Hlavní kouzlo C 379 je v tom, že u jeho zvuku můžete sedět dlouho a nic vám na něm nevadí. „All Souls Night“ kandské hudebnice Loreeny McKennit („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) se nepozorovaně přehoupla z jedné skladby do poslechu celého alba a v naprosto bezkonfliktní formě následovala jedna písnička za druhou, každý stejně příjemná jako ta předtím i ta potom. Jistě, C 379 má svůj záměrný charakter, jakousi typicky tvarovanou tonalitu, ale nepůsobí nepřirozeně, je dokonce uchu příjemná.
Integrovaný zesilovač C 379 je solidním exemplářem středoproudého hi-fi – je zaplatitelný, stejně jako je možno jej rozšířit až o dvě karty s dodatečnými funkcemi, z nichž nejzajímavější je BluOS modul, otevírající krom streamingu i cestu k Dirac Live a kalibraci akustiky. Ale i bez toho jde o dobře vybavený, všestranný stroj, který zvládne díky čistě hrajícím modulům Hypex (jakkoliv mají záměrné odladění lehce mimo neutrál) řídit malé regálovky i větší sloupy s organickou nenuceností a největší devizou je, že prakticky cokoliv se rozhodnete poslouchat, tak má ten příjemný NAD charakter, s nímž lze strávit intenzivní a hlasitou chvilku stejně snadno jako poklidné hodiny, kdy proplouváte album za albem a všechno je kultivovaně příjemné.
KLADY
+ možnost rozšíření o moduly včetně BluOS / kalibrace Dirac Live
+ praktická výbava
+ uhlazený zvukový profil NAD s jeho klidnou měkkostí
+ solidní čistota a kontrola moderní třídy D
ZÁPORY
- v některých kombinacích by mohla charakteristická hladkost až příliš převládat
