Japonský Accuphase inovuje relativně střídmě, nicméně promyšleně a pravidelně. Systematickým vývojem nově prošel také vrcholný integrovaný zesilovač E-800, který se tedy aktuálně jmenuje E-800S. U Accuphase nikdy nejde o změny dramatické, spíše o delikátní evoluci a jemné ladění, které přitom zachovávají kontinuitu i hlavní podstatu konstrukce.
E-800S je tak pořád opravdu výrazně velký, leč ne gargantuovský zesilovač. Pokud jste obeznámeni s portfoliem značky, vizuální stránka vás nepřekvapí – jen to trochu působí, že vývojáři vzali standardní modely a natáhli je na výšku; stroj je totiž docela vysoký.
Ikonické zlatavé čelo má ovšem typické prvky. Zejména po obou stranách umístěné krásné kovové otočné regulátory, vlevo pro výběr vstupu a vpravo pro úpravu poslechové úrovně. Mezi nimi je za sklem dvojice LED indikátorů výkonu spolu s nevelkým displejem, primárně zobrazujícím hlasitost, ale v záblescích třeba i informaci o rozlišení digitálního signálu (máte-li potřebný modul).
Za odklopným čelem, nesoucím modelové označení, najdete bezpočet „ladicích“ prvků: volbu aktivních reproterminálů, tónové korekce, ovládání fáze, přepnutí do mono režimu, přepínání chování displeje, nastavení phono a DAC modulů, k tomu ale i voliče, jimiž nastavíte rozdělení předzesilovače a koncových stupňů nebo úpravu chování v režimu nahrávání.
Dobré je zmínit, že jeden každý prvek je mechanicky doslova luxusní – jak samotným materiálem, tak zpracováním, hlavně ale tím, jaký pocit vzbuzuje stisk či otočení. Je radost na E-800S sahat.
Na čele už se pak nachází jen spínací tlačítko, mnohem menší knoflíček, jímž aktivujete atenuátor (tedy okamžité ztišení o 20 dB), a pak i doplňkový sluchátkový výstup.
Z pečlivě organizované zadní stěny ční celkem osm mimořádně mohutných reproterminálů pro všechny typy zakončení kabelů, pod nimi je napájecí zásuvka a levé dvě třetiny jsou poseté konektivitou pro všechny myslitelné konfigurace. Máte po ruce pět linkových vstupů v RCA formě, tři sady symetrických XLR, k tomu páskovou smyčku z cinchů a pak dvě variace pre-out a dvě podoby main-in. Vždy tedy jak XLR, tak RCA. Přímý vstup do koncového stupně v symetrické variantě ještě navíc umožňuje volbu polarity konektorů.
Puristickou analogovou formu doplňují dvě šachty. Je možné je osadit rozšiřujícími kartami – buď phono předzesilovače pro MM i MC přenosky nebo D/A převodníkem. Ten používáme v redakčním E-700 a je překvapivě dobrý.
Původní E-800 vznikl roku 2019 jako oslava 50. výročí značky. Od té doby vývojové oddělení nacházelo možnosti vylepšení s jedním hlavním vytyčeným cílem – snížení šumu. Základní idea je stále stejná. Plně symetrické signálové cesty od vstupu po výstup, použití regulace hlasitosti AAVA v symetrické konfiguraci, doplněné o ANCC technologii a u E-800S ještě navíc přichází upravené rozložení součástek i zemnicí vrstva. Jak funguje AAVA (zde ve formě dvou modulů na kanál), bylo za všechny ty roky zopakováno nesčetněkrát (včetně toho, že snímání polohy potenciometru probíhá přes proprietární systém s plovoucím mechanismem pro dokonalé odstínění vibrací), ANCC je obvod pro detekci a následnou eliminaci šumu i zkreslení během zpracování.
Vnitřní konstrukce vychází z organizace prostoru E-800 – vstupy a výstupy vzadu, stejně jako regulace hlasitosti vpředu jsou odděleny tlustými stínicími přepážkami, napájecí zdroj je úplně zakrytovaný. Ve zbylém místě najdete blok levého a pravého výkonového stupně na robustním chladicím profilu, mezi nimi veliký zapouzdřený toroid, doplněný o dvojici masivních filtračních kondenzátorů s kapacitou 63 000 uF.
Accuphase se chlubí – na poměry integráčů – docela vysokým výkonem, vezmeme-li v potaz, že jde o čistou třídu A bez všech těch moderních proměnlivých a adaptačních mechanismů. Do 8 ohm získáte 50 wattů a pak přesně dvakrát tolik, když zátěž snížíte o polovinu. Limitem stability je 1 ohm (!), kam proudí 300 wattů. Špičkové výkony jsou vždy ale bezmála dvojnásobné.
Bylo-li cílem získat ještě nižší úroveň šumu, pak Accuphase uspěl. Může se to zdát i úsměvné – odstup signálu a šumu E-800 činil 104 dB, u E-800S je to pak 105 dB. Jenže to v reálu znamená 12 % rozdílu. Konkrétně jde zhruba o 12,2 % vyšší poměr amplitudy signálu vůči šumu, neb zde počítáme logaritmicky (což jistě všichni vědí, ale stojí za to opakovat i základy).
Tlumicí faktor s hodnotou 1 000 je stejný jako u koncového stupně A-80, číslo je vztaženo k impedanci 8 ohm. Fakticky však celý obvod koncového stupně vychází z nižšího A-48S, protože používá šestici paralelně zapojených MOSFETů značky Fairchild v konfiguraci push-pull. Snížení výstupní impedance napomáhá i technologie Balance Remote Sensing, odečítající formou zpětné vazby informace z přímé blízkosti reproterminálů.
Poslech probíhal na dvou místech. Hlavní část v poslechové místnosti dovozce, kde hrál Accuphase spolu s KEF R3 Meta nebo Burmester B38 na kompletní kabeláži Nordost Valhalla 2 a zdrojem mu byl například Burmester 069 nebo pro zajímavost i WiiM Ultra (jak napřímo, tak přes 069). Jako alternativu jsme zde měli Burmester 077 / 218. Sestavu pak doplňoval bezpočet filtrů, podložek a dalších akustických i antivibračních řešení. Druhá část poslechu se odehrávala v ostravském Studiu Špalíček, kde jsme měli E-800S ve spojení s Bowers & Wilkins 803 D4, kabeláží Valhalla 2, případně vyššími modely Cardas. Zdrojem byl dCS Bartók či Accuphase DP-570 a na porovnání dělený systém Accuphase – předzesilovač C-2300 s koncovými stupni P-4600 v konfiguraci monobloků.
Nutno říct, že v kombinaci s reprosoustavami Burmester (a vlastně i KEF) E-800S doslova zpíval, ale buď pro 803 D4 neměl dost výkonu nebo tam neladilo něco jiného – bylo to dobré, ale vlastně jaksi sušší a zdaleka ne tak nabité emocemi a energií jako v předchozím poslechu. A není to nekompatibilitou značek – dělený systém C-2300 / P-4600 je se stejnými reprosoustavami excelentní.
Spousta uživatelů se i dnes tak trochu „bojí“ čistých áčkových přístrojů kvůli jakémusi stigmatu měkkosti v basech – což stojí na kdysi skutečně existujících empirických zážitcích. Ale E-800S se tak nechová; kdybyste neviděli nápis Class A vpředu, těžko byste ho tam zařadili zrovna zhodnocením kontroly nízkých kmitočtů. Líbezný severský jazz „Tystrup Sø“ (Søren Bebe Trio | „Gratitude“ | 2025 | From Out Here Music | FOHMLP007) tvrdí basa Kaspera Tagela, Accuphase dává snadno vyniknout jejím měkkým, až medovým a naprosto uvolněně prezentovaným notám. Umocňuje tím charakter nahrávky samé, nepřidává do něho zbarvení – jen špetku vřelosti. Nicméně 50 wattů zjevně stačí; stejně jsme při běžném poslechu podle měřáků nepřekročili jeden dva W. A jak příjemný, plný a celkově krásně barevný bas to byl.
Síla třídy A v klasickém pojetí Accuphase byla nejpatrnější ve středním rozsahu, ve graciézním způsobu, jakým zesilovač vykouzlil soprán Grace Davidson i cembalo pod rukama Juliana Perkinse v Purcellově „If music be the food of love“ („A Thousand Charms“ | 2026 | Signum | SIGCD960). Jistě, je tu cítit charakteristický dotek vřelosti áčkového Accuphase, není to však signifikantní zbarvení, jen způsob, jímž E-800S budí dojem nádhernosti. Všechno je skvěle muzikální, plynulé a melodické, přesto snadno srozumitelné, neboť cítíte, že přístroj má dění pod dospělou kontrolou. Opět to není nijak na sílu, naopak uvolněnost a nadhled jsou obrovské, nic vás nenutí šponovat hlasitost, ba naopak. Tohle je velmi zralý zvukový charakter.
Bez umělého lesku, zato stále s významnou bohatostí a šarmem hrají i výšky. Cinkot v „Ev’ry Time We Say Goodbye“ z pera Colea Portera (Jeff Goldblum & The Mildred Snitzer Orchestra | „Still Blooming“ | 2025 | Universal | 00602475720584) působil decentně, uhlazeně, přesto však velmi spořádaně. Jednotlivé noty jsou pečlivě oddělené, znělé, a i když hudba nemá monitorový fokus, do detailů jde E-800S víc než důstojně. Vše působí hladce, samozřejmě a jako etalon kultivovanosti. Kov má zároveň dobře vystiženou barvu i texturu, jen je vše „umírněné“ a bez tlaku.
Síla dynamiky v semiakustické verzi elektronické klasiky „Teardrop“ (Newton Faulkner | „Hand Built by Robots“ | 2016 | SONY | 888880001566) nebyla v podání Accuphase o výbušné síle a okamžitém důrazu, nýbrž o nenucenosti, plynulosti a robustním těle. Zvuk je veliký, má váhu a fluiditu. Ve svém velmi důstojném projevu E-800S nabízí sílu a nadhled, dokáže úderu bubínku vnuknout pevnost, ale zároveň všemu dominuje šťavnatá uvolněnost – nikoliv ovšem nějak povolená, jen klidná. Gradující finále sbírá sílu a pořád stoupá, spíš střídmý výkon skutečně není limitem ani tady, byť třeba zrovna v tomto případě se výrazně projevila potřeba trochu vybírat reprosoustavy; B&W se nerozehrály zdaleka tak jako Burmester, například.
„Stimela“ z živého koncertu jihoafrického trumpetisty Hugh Masekely („Hope“ | 2009 | nahráno 1994 | SONY | 888880001566) byla působivá zejména svou komplexní atmosférou. Velký zvuk, úhledně podaný a organizovaný, krásně bohatý, skvěle barevný a přitom krom krásy i formálně velice dobře prokreslený. Zvuk E-800S je hlavně harmonicky bohatý, šťavnatý a proporčně nadstandardní, rozprostírá se kolem vás a i díky tomu je snadno čitelný. Nikoliv přímočaře analytický, mnohem spíš celistvý a velice „zralý“. Skoro tak vlastně neřešíte nějaké nuance, působí na vás celková atmosféra – ale ono to tam je, organická čitelnost a pocit „lidské“ přirozenosti.
Také podání prostoru není nijak „okaté“, nejde o studiově soustředěný monitoring, ale o celou místnost zaplňující scénu s velkou šířkou i hloubkou, plně oproštěnou od přítomnosti reprosoustav. Sborová „A Clare Benediction“ s typickým rukopisem Johna Ruttera (Graham Ross / Dmitri Ensemble / Choir of Clare College Cambridge | „A Clare College Celebration“ | 2025 | Harmonia Mundi | HMM902764) měla obrovskou vzdušnost. E-800S má v tomhle ohledu mimořádné kouzlo, dokáže kolem vás rozprostřít pocit, že jste v daném prostoru spolu s hudbou, nikoliv že hudba je ve vaší místnosti. Accuphase neposkytuje ultimativní zaostřenost, přesto má všechno své místo, samozřejmost a velikost. I z menších reprosoustav vykouzlí zesilovač nadstandardní proporce.
E-800S předvádí klasický charakter aktuálního portfolia, přídech „Accuphase třídy A“ a velikou schopnost dát hudbě emotivní náboj, šarm a bezmála uhrančivé kouzlo, které vás přiměje nevstávat z křesla. „I Still Hear Lorelai“ (Jesse Sykes & The Sweet Hereafter | „Forever, I’ve Been Being Born“ | 2025 | Spooky American | 0647581409015) byla výtečně libozvučná, barevná, volně a svobodně plynoucí, prostě ve všech ohledech krásná. Není to ale kouzlo uměle dodané, spíš jako by Accuphase dokázal podtrhnout veškeré důležité aspekty a vyrobit dospěle muzikální zvuk s velikánským nadhledem.
Integrovaný zesilovač Accuphase E-800S je milou evolucí, tak, jak je tomu ostatně u Japonců od Accuphase zvykem. Všechno funguje, přístroj umožňuje spoustu různých provozních konfigurací a nastavení, stejně jako rozšíření pro podporu gramofonů nebo digitálního světa. V jádru zůstává velmi konzervativním řešením v typickém duchu japonské školy, ale nabízí větší jistotu (zejména v basu), než si většinou s áčkovými stroji spojujeme, má obrovskou dávku šarmu a kultivovanosti, stejně jako objektivní hodnoty typu dobrého rozlišení a podobně. Nejde o charakter úplně univerzální (ať už posluchačsky nebo – jak jsme vyzkoušeli – třeba co do volby zbytku řetězce), ale to jak se říká, že čistá třída A má své nezaměnitelné kouzlo, tak to zde platí bezezbytku. A od koho si čisté áčko pořídit, když ne zrovna od japonských specialistů s předlouhou tradicí? Accuphase E-800S je výtečný integrovaný zesilovač pro ty, kteří si nejvíc ze všeho při poslechu cení atmosféry, harmonie a emocí.
KLADY
+ krásné zpracování a pocit trvalé hodnoty
+ různorodé provozní možnosti a nastavení
+ dobré rozšiřující karty pro gramofony i digitální svět
+ sladký, bohatý, plnotučný zvuk
+ japonsky kultivovaný projev bez jakékoliv křiklavosti
+ pevný bas v moderním duchu, není třeba mít strach z „měkkého áčka“
ZÁPORY
- výkon přeci jen omezuje provoz na vysokých poslechových úrovních
- vyzkoušeli jsme více kombinací, a ne s každými reprosoustavami či zdroje signálu si E-800S ideálně sedne
Recenze převzata z portálu Hi-Fi Voice, autor Daniel Březina
