Subwoofery PV1D a DB1 od anglických Bowers&Wilkins patří mezi špičku v high-endové reprodukci basů. Velký a také již ne úplně levný DB1 se v době ne tak úplně dávné dočkal nové generace a také "potomstva" - s novým DB1D totiž na svět přišla hned další trojice menších modelů. Nejmenší, který stále ještě ctí původní filozofii do stran zářících wooferů je ten s označením DB3D..
Pokud jste kdy viděli DB1, při pohledu na tento budete mít pocit, že se na něj prostě jen díváte tak trochu z dálky. I DB3D je totiž klasickou, téměř dokonalou kostkou (s výškou 36 cm, šířkou 32 cm a hloubkou 30 cm), jeho robustní kabinet z MDF profilů váží 25 kg a je usazen na základně, usazené na čtyřech nohách tak měkkých, že subwoofer jako kdyby při doteku téměř plaval.
Při pohledu zepředu můžete hodnotit pouze precizní lak, v základně pak svítí jen maličká dioda vedle loga výrobce. To je první změna, které si vedle DB1 povšimnete - schází displej a ovládací prvky (protože ty nahradilo vzdálené ovládací rozhraní, jak si řekneme později).
Co se nezměnilo, to je pohled ze stran - obkroužen mohutnou stříbrnou linkou se tu klene doslova ohromující poddajný závěs, na nějž navazuje kónická membrána basového reproduktoru s lehce vypuklým vrchlíkem. V tomto případě má membrána 20 cm a používá technologii z řady 800, konkrétně materiál Aerofoil, což je ultra lehká a přitom ultra pevná struktura, držící kónický tvar i pod velkou zátěží.
Na zadní straně, konkrétně v onom nízkém soklu, se nachází konektivita - analogové signálové vstupy jsou tu jak v podobě XLR, tak v podobě cinchů, pokud máte jen jeden kanál, tak pravý vstup podporuje LFE signál. Integraci do komplexnějších systémů zajišťují dva 3,5 mm spouštěcí jacky nebo rovnou RS-232 konektor, napájecí zásuvka je pak standardní.
O dostatečnou dávku energie se stará osvědčený modul Hypex, zde je použita verze o výkonu 1 000 Wattů. Díky tomu a dvojici měničů pracuje subwoofer v rozsahu 10 - 350 Hz (-3 dB), s poklesem -6 dB je to dokonce 8,5 - 500 Hz.
Co je ale nejdůležitější, to je dramaticky přepracovaný způsob ovládání subwooferu - nyní totiž potřebujete telefon a výrobcem dodávanou aplikaci, která vás provede celou konfigurací. Po prvním spojení přes bluetooth si softwarový průvodce řekne o každý krok - vezmete svůj telefon, zvolíte, zda subwoofer spojujete s některými z firemních reprosoustav a pak už v dalších krocích volíte, zda posloucháte sami (typicky hudbu) či v několika lidech vedle sebe (typicky domácí kino) a poté si subwoofer v několika fázích nasnímá odezvu přes mikrofon v telefonu, načež aplikuje žádoucí korekce. Ty pak můžete samozřejmě nejen detailně upravovat, ale také můžete zvlášť upravovat parametry na XLR a RCA vstupech, zvlášť volit různé ekvalizéry, energii a vůbec si vyhrát prakticky do nekonečna. I bez úprav se ale zdá, že i přes naprosto obyčejný mikrofon v telefonu je technologie schopna použitelné kalibrace - profil můžete vylepšit ale i takto funguje dostatečně důstojně.
Subwoofer DB3D jsme měli možnost poslouchat v excelentně dimenzované a připravené místnosti dovozce na okraji Prahy. Subwoofer doplňoval postupně Sonus faber Olympica III,, Bowers&Wilkins 805 D3 nebo i Bowers&Wilkins 800 D3 a několik dalších modelů. Hrálo se primárně přes sestavu McIntosh MA252 s McIntosh MCD550, ale i přes "velký" systém s hezkým kompletkem od McIntosh - MC1.25KW, MCD550, C52 nebo třeba MC601.. Kompletní propojení řešily nejdražší kabely nejvyšší řady InAkustik Referenz.
Už od prvních tónů kontrabasu a cella dua Ralf a Tal v jejich verzi Rossiniho "Duetu pro cello a kontrabas" ("The Absolute Sound Reference" | 2016 | STS Digital | STS-6111152) nás nadchlo, jak nenásilně a nenápadně se umí DBD3 integrovat do jakýchkoliv reprosoustav. A hlavně, že všude je byl rozdíl slyšitelný - zvuk obou nástrojů jako kdyby se zklidnil, zakulatil a hlavně zřetelně zpevnil a získal na tělesnosti. Je to jako kdyby DB3D umetl cestičku hlubokým tónům a nechal je jen tak nějak přirozeněji vyniknout. Není tu ani stopa po nějakém nepřiměřeném tlaku nebo po přehnané agilitě, bas se nijak netlačí kupředu, ba naopak je to prostě pocit, že jste si pořídili větší reprosoustavy - jejich charakter totiž zůstává v přednesu dominantní a subwoofer jej jen podtrhuje. Právě takhle se ovšem má špičkový subwoofer chovat.
Také hlas Doris Day v "Over the rainbow" ("Diamond Voices of the Fifties" | 2015 | STS Digital | STS-6111140) jako kdyby najednou udělala krůček kupředu, protože zvuk se celkově jaksi usadil a zpevnil. Hlas samotný zůstává stejný, jen je snáze dosažitelný, je jistější - je to jako kdybyste hráli o kousek více nahlas na o kousek lepším systému a vše se zlepšilo, aniž by přitom vokál jakkoliv přišel o svou jemnost a křehkost.
Ve Floexově "Prenatal Hunters" ("Extended Dynamic Experience 5" | 2017 | STS Digital | STS-6111158) nastal pocit lepší organizace, jako kdyby se všechno dění zaostřilo. Navíc subwoofer skvostně zkrotil nejhlubší synteticky generované basy, takže máte pocit významně zlepšené kontroly, lepší separace a celá ta citelně konkrétnější artikulace se táhne od nejhlubších, výtečně již oddělených a zaříznutých tónů, až k tónům nejvyšším. Mnohé kovové perkuse v nejvyšších frekvenčních sférách totiž najedou mají také přehledněji srozumitelnou strukturu, jsou čistější, energicky odvážnější a je znát, že zvuk se pocitově srovná i daleko mimo frekvenční rozsah subwooferu.
Když pak přijde na Stravinského "Ptáka Ohniváka" ("Dynamic Experience Classics" | 2014 | STS Digital | STS-6111139), i tady DB3D ve všech kombinacích přispěl k výraznému posunu směrem k orgnizovanosti a i v náročných systémech se zdála být přítomnost subwooferu patrná a to v pozitivním slova smyslu. U těch nejdynamičtějších okamžiků v této skladbě jako kdyby přítomnost subwooferu zajistila pevnější, výbušnější vyznění, ten energetický přírůstek v nejspodnějších oktávách je hodně signifikantní a hudba je mocnější, důraznější a schopná vás nechat bez dechu - přitom ale ani tady nevnímáte, že by ta energie přicházela odněkud "zvenku", integrace je působivě precizní.
I "Pie Jesu" v podání Ellen van Zomeren ("Incredible Music Volume 4" | 2012 | STS Digital | STS-611130) působí tak nějak opravdověji, přirozeněji a čistěji, ač je to jen tím, že se zaostřilo a soustředilo nejhlubší pásmo. Samozřejmě, že rozdíl je znát na lince varhan v pozadí, to jemné přibrukování najednou jako kdyby vás bylo schopno fyzicky rozvibrovat a temné mručení najednou také rozkvetlo do mnoho různých odstínů a struktur. I tady je cítit, že prakticky neovlivňovaný hlas je "blíž" díky tomu, že bas je přesnější.
Největší přínos má pak subwoofer pochopitelně tam, kde je hodně dění v nejhlubších oktávách. Třeba v občas jaksi unylostí trpící "Aeró Dynamik" od Kraftwerk ("Extended Dynamic Experience 2" | 2015 | STS Digital | STS-6111149) se tvrdé umělé tóny doslova nadýchnou, objeví se spousta nových poloh, basy jsou skvěle definované, rychlé, přesné a úderné, čím se zlepší jak celková rytmika, tak flow, takže hudba najednou "jede" v porovnání s poslechem bez subwooferu. Když pak DB3D odstavíte, všechno je tak nějak zplihlé a vlastně vás to zdaleka tolik nestrhne.
O přínosu dobře naladěného subwooferu (či dvou) není pochyb, rozdíl dokáže být zřetelný i v drahých sestavách a nejen, že subwoofer pomůže ve zdolání některých úskalí prostorové akustiky, ale také dokáže hudbě dát tělo, rytmus a podpořit její čistotu. Slovo podpořit vůbec je velmi dobře zvolené, pokud se jedná o Bowers&Wilkins DB3D - právě to totiž dělá nejsilněji ze všeho. Po překvapivě přátelské a přesto funkční kalibraci, nad jejíž formou se jistě leckterý purista ušklíbne, se totiž umí téměř dokonale ztratit z prostoru a "jen" podporuje objem, energii a přesnost nejhlubšího frekvenčního spektra, čímž ale získává na působivost celý přednes. DB3D je drahý subwoofer, ale patří podle dobré tradice B&W k nástrojům, které mají nebývale pozitivní vliv na intenzitu a kvalitu poslechového zážitku. Takhle má vypadat moderní high-endový subwoofer.
MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních, se zakázkově upravovanou akustikou. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, subwoofer byl v pozici, v níž byl zkalibrován.
Je trochu problematické hodnotit křivku odezvy subwooferu ve vzdálenosti, která je mnohem menší, než ta poslechová a navíc ještě v okamžiku, kdy do hry vstupuje DSP, neberoucí v potaz jinou než právě poslechovou pozici. I tak je ale vidět, že subwoofer v plné síle umí zahrát až do 400 Hz, první nástup je pak někde na 30 Hz. Propady a peaky na křivce frekvenční odezvy budou mít více co dělat s kompenzačním procesem DSP a akustikou, než s odezvou subwooferu samotného. Je možná jen trochu překvapivé, že DB3D nejde přeci jen ještě o kousek energičtěji do pásma až pod 50 Hz, pyšní-li se specifikací jdoucí až k 10 Hz.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]
KLADY
+ elegantní provedení
+ spousta energie
+ zajímavá a kupodivu i funkční kalibrace
+ výtečná integrace - neupozorňuje na sebe
+ konektivita a možnosti přizpůsobení
ZÁPORY
- je drahý (ale stojí za to)
Recenze převzata z portálu Hi-FI Voice, autor Daniel Březina 